Bílé zlato není bílé?!

Ve světě šperků a hodinek se často setkáváme s pojmem "bílé zlato". Je velmi elegantní a vypadá luxusně. Avšak, málokdo si uvědomuje, že není bílé téměř nikdy. Zlato jako ryzí kov je od přírody výrazně žluté, a tak se musí míchat s jinými kovy, které mají vliv na barvu i na to, jak dobře se s materiálem pracuje. Ale ani poté nedosáhnou tyto slitiny úplné "bělosti", obvykle mají více či méně jemně nažloutlý odstín.

Zlato (Au) je jako ryzí kov samo o sobě výrazně žluté. Jeho barvu (a samozřejmě další vlastnosti) ovlivňuje ryzost zlata a příměsi ve slitině.

Ryzosti zlata v ČR

Ryzí zlato se používá především pro investiční účely, k použití ve šperkařství je příliš měkké. Jeho tvrdost se zvyšuje přidáním dalších kovů, čímž vzniká slitina. Ryzost zlata se vyjadřuje zlomkem, například 585/1000 (14k) nebo 750/1000 (18k). V České republice zákon dovoluje výrobu šperků ze 14k a 18k zlata, s vyššími ryzostmi je možné se setkat například ve starožitnostech.

Barva zlata

Barvu zlata určují ostatní kovy ve slitině. Existují různé odstíny, jako je žluté, růžové, červené a bílé zlato, přičemž každý má škálu odstínů dle výrobce a výrobního procesu. Nicméně, i přes tyto variace zůstává většině slitin s nádech žluté barvy, s výjimkou slitiny s palladiem, která se ve 14k ryzosti nejvíce přibližuje představě o bílém zlatu. Platí, že čím vyšší ryzost (tj. čím větší podíl ryzího zlata ve slitině), tím žlutější odstín.

Řešení v praxi

Existuje několik možností, jak řešit nažloutlý odstín bílého zlata:

1. Přiznání odstínu: Akceptovat jemně žlutý odstín a mít tak autentický šperk.

2. Volba jiného kovu: Například stříbro je sice méně odolné, ale je to kov, který má skutečně stříbrnou barvu. Další možností je platina.

3. Pokovení povrchu: Jednou z častých metod je rhodiování, při kterém se na povrch šperku nanese tenoučká vrstva rhodia, což vede k získání stříbrošedého povlaku. Ten povrch sjednotí. Tato metoda se často využívá zejména u komponent, jako jsou řetízky, které mají výraznější žlutý odstín a rhodiování pomáhá vizuálnímu sjednocení. To, co zná běžná populace v ČR jako bílé zlato, je rhodiovaný povrch.
   

Midimini názor

Vzhledem k tomu, že bílé zlato opravdu bílé není i kdybych se rozkrájela, je důležité vždy individuálně probrat možnosti s klienty a najít řešení, které nejlépe vyhovuje konkrétnímu šperku a klientovým preferencím. V praxi velkých obchodů se lze setkat i s tím, že je šperk pod povrchovou vrstvou rhodia ze žlutého zlata. Česká legislativa totiž nařizuje uvádět pouze ryzost (aby nebyl zákazník ošizený na množství zlata), ale nikoli barvu. Osobně preferuji zachování autentické barvy materiálu, především u prstenů, pokud to situace dovoluje.

Například u 14k bílého zlata lze sehnat několik variant:

1. slitinu, která je viditelně do žluta, ale je bezpečná a odolná;

2. slitinu s niklem –⁠⁠⁠⁠⁠ ta má specifickou, stříbrošedou barvu s velmi jemně žlutým nádechem, už pěkně simuluje představu o bílém zlatě, ale pro osoby s alergií na nikl ale může být nebezpečná;

3. slitinu s palladiem, ta je nejbělejší, ale v porovnání s výše zmíněnými je nejměkčí (tj. méně odolná) a hlavně zdaleka nejdražší (cenu ovlivňuje nejen cena zlata, ale i příměsí ve slitině), v porovnání s ostatními slitinami je cena násobně vyšší.

Pokud nejsou pro klienta dané možnosti vhodné, vždy je tady stříbro. Kov, který má zaručeně stříbrnou barvu. Na zpracování platiny nejsem momentálně technologicky vybavená a vlastně jí obecně moc nefandím. Je drahá, velmi snadno se poškrábe a upravování velikostí prstenů je pekelná kapitola sama pro sebe. Rhodiování má tendenci se ošoupávat, což je nežádoucí a překvapivě rychlý jev, zejména u prstenů to může být i v řádu týdnů nebo měsíců. Ty jsou pak na pohled flekaté a ve výsledku "zežloutnou". Rhodiování lze samozřejmě obnovit, ale je to další starost a investice navíc. U náušnic, které nejsou tak mechanicky namáhané, nebývá s rhodiováním problém a záleží tak na (barevných) preferencích klienta, jestli rhodiování zvolí. V případě řetízků a přívěsků rhodiování využívám, protože řetízky, které se dají koupit, se výrobcům lépe dělají ze slitiny velmi divné bíložluté barvy a ta pak neladí s ničím. Je proto snazší barevný povrch všech zúčastněných součástí sjednotit. Jste v šoku? Máte otázky? Neváhejte se na mě obrátit. Zuzka z midiminimal